KONFERENCE: Přijetí eura v České republice

Euro je pro naši ekonomiku výhodné

Otázku přijetí společné měny nelze ani v těchto pro Evropu složitých chvílích ignorovat. Společnou měnu euro jsme se zavázali přijmout už našim vstupem do Evropské unie, který byl sám o sobě největším politickým a hospodářským úspěchem naší novodobé historie.

Země platící eurem jsou našim největším obchodním a hospodářským partnerem. Obklopují nás ze západu, z jihu a již sedm let dokonce z východu. Do eurozóny směřují dvě třetiny českého exportu a pochází z ní 80 % zahraničních investic. Eurozóna je tak pro nás zdaleka nejdůležitějším hospodářským partnerem.

Každý rok mezi naší zemí a eurozónou probíhá obchodní směna v hodnotě čtyř bilionů korun. Tuto obrovskou částku je třeba převádět neustále z korun na eura či opačně. Na nákladech těchto převodů a nejistotě s ní spojené ztrácíme velké množství finančních prostředků. Jsou to peníze, které bychom mohli investovat do našich škol a infrastruktury: do budoucnosti a do zvyšování životní úrovně našich občanů.

Na případu našeho východního souseda je vidět, že společná měna se menším středoevropským zemím ekonomicky vyplatí. A to přesto, že Slovensko vstupovalo ve zdánlivě nevýhodném kurzu.

Společná evropská měna zlevňuje obchodní směnu, usnadňuje domácnostem život a umožňuje porovnat naše ceny a mzdy se zeměmi, jejichž ekonomického potenciálu chceme dosáhnout.

Euro je velkou šancí na přilákání kvalitních investic a vytvoření nových a dobře placených pracovních míst. Českým podnikům mohou plynout výhody z měnové stability a širší nabídky financování. Euro může být příležitostí i pro naše malé a střední podniky, protože jim pomůže expandovat přes hranice.

Naše členství v eurozóně je klíčové pro strategický hospodářský rozvoj České republiky. Konvergenci naší ekonomiky na úroveň eurozóny si bez něj můžeme jen těžko představit.

Eurozóna má problémy, ale dokáže je řešit

To samozřejmě neznamená, že euro je dokonalý projekt, který netrpí nedostatky. Stejně jako celá řada světových měn prošlo i euro svou krizí.

Krize ukázala, že existují nedořešené otázky uvnitř měnové unie. Rovněž ale ukázala, že je Evropská unie a zvláště země platící eurem umějí řešit. Eurozóna posledních pět let prochází náročnou nápravou. Ta je komplikovaná a pro mnohé bolestná. Bez této nápravy by eurozóna – a tím i budoucí přínosy pro Českou republiku – byly těžko možné.

Z toho vyplývají i úkoly pro Českou republiku. Musíme se snažit, aby tento nápravný proces – toto „dobudování“ eurozóny – bylo úspěšné. Je to v našem zájmu nejenom jako země, která se zavázala euro přijmout, ale i země, která je na eurozónu úzce navázaná. Naše prosperita bez prosperity eurozóny není možná ani dnes, ani zítra.

Změny, které se nyní v eurozóně dějí a připravují, nejsou a nesmí být důvodem, abychom se jako Česká republika odklonili od hlavního integračního proudu v Evropské unii. Jsou naopak nabídkou k dialogu nad její podobou. Česká republika se chce na budoucnosti eurozóny aktivně účastnit.

Budoucnost měnové unie

Eurozóna a Evropská unie v posledních pět letech udělaly obrovský velký práce. Dnes je euro měnou se silnějšími a stabilnějšími institucemi než před krizí. Země platící společnou měnou vytvořily fond ve výši třinácti bilionů korun, který působí jako bariéra proti spekulacím a bankovním krizím. Vytvořily mechanismus společného dozoru a pravidel ozdravení bankovního sektoru, tzv. bankovní unii. Dále se pracuje na mechanismu společného pojištění vkladů. Evropská unie zpřísnila a zefektivnila nástroje koordinace hospodářských a fiskálních politik.

Evropská unie nyní stojí před úkolem dobudovat veškeré instituce a mechanismy, které by měly budoucím krizím předejít. Jak zmiňuje Zpráva pěti předsedů o prohlubování Hospodářské a měnové unie z minulého roku, měnová integrace musí být doprovázena integrací hospodářskou, jinak je odsouzena k nezdaru. V dlouhodobé perspektivě si patrně vyžádá i společný nástroj fiskální stabilizace, který by měl by měl napomáhat a předcházet problémům.

Hledání možností, jak tento nástroj vytvořit, si v dalších letech vyžádá sbližování hospodářských politik. Při nich však nesmíme zapomínat na sociální dimenzi a to zvláště v reformách trhu práce. Je třeba skloubit flexibilitu a pracovní stabilitu takovým způsobem, který dovolí udržitelné zvyšování životní úrovně všech evropských občanů.

Je samozřejmé, že Česká republika spolu s dalšími státy, které se k připojení do eurozóny zavázaly svým vstupem do Evropské unie, musí mít vliv a zároveň odpovědnost za to, jakým směrem se debata bude vyvíjet. Nejedná se totiž jen o osud současných členů eurozóny, ale i těch budoucích.

Náklady

Přistoupení České republiky k euru není samozřejmě jen o výhodách a přínosech. Součástí naší snahy o racionální debatu o euru je i debata nákladů. Zodpovědný hospodář pak rozhoduje na základě dlouhodobé bilance výhod a nevýhod.

Vstupem do eurozóny se budeme podílet na Evropském stabilizačním mechanismu a sdílet rizika skrze Bankovní unii. Neměli bychom ale podceňovat jejich obrovský přínos. A to nejenom pro stabilitu eurozóny, ale i pro stabilitu naši.

Evropský stabilizační mechanismus pomohl zemím, které by bez něj směřovaly k hospodářskému kolapsu. A zdaleka to nebyly jen země rozpočtově nezodpovědné.

Španělsko a Irsko před krizí splňovaly Pakt stability a růstu jako téměř jediné země eurozóny každý jednotlivý rok od vzniku eura. Přesto se především kvůli krizi svého bankovního sektoru ocitly na prahu bankrotu. Jen díky novým společným evropským institucím se je podařilo zachránit.

Náklady na účast na těchto mechanismech jsou ve skutečnosti nesrovnatelné se stabilitou a výhodami, které přináší pro eurozónu jako celek i jednotlivé členské státy. Zvažování nákladů a výhod bereme vážně. V současnosti připravujeme již druhou studii, ve které zvažujeme strategické přistoupení k bankovní unii už před vstupem do eurozóny. Rovněž vyhodnocujeme dosavadní fungování bankovní unie, abychom byli s to fundovaně odpovědět na otázku, zda je či není pro Českou republiku rozumné do bankovní unie z vlastní iniciativy vstoupit.

Euro jako politický projekt

Euro ale není jen o bezprostředním nebo dlouhodobém ekonomickém kalkulu. Má zároveň politický a demokratický náboj. Je závazkem, že hodnotové a hospodářské propojení evropského kontinentu je a bude garancí míru a základem naši společné prosperity. Je zárukou, že v budoucnosti nedojde k opětovnému roztříštění a nacionálním konfliktům, které v první polovině minulého století fatálně zasáhly celý kontinent a spolu s ním i naši zemi.

Je pro nás klíčové podílet se na osudu eurozóny, jestli se chceme podílet na osudu Evropy.

Vážený pane komisaři, dámy a pánové, dovolte mi ještě poslední zamyšlení. Když jsme před šestadvaceti lety jako země započali naši cestu zpět do Evropy, mysleli jsme si, že bude snazší a rychlejší. Trvalo nám to déle, než jsme se stali členy Evropské unie. Podobné je to s doháněním životní úrovně, výše mezd a celkové kvality života.

Podobně jako se vstupem do Evropské unie to ale neznamená, že tyto cíle lze zpochybnit a že bychom se neměli snažit těchto cílů dosáhnout. Evropská unie i eurozóna jsou prostorem, ke kterému chceme náležet, protože s ním sdílíme naše hodnoty i zájmy. Díky Evropské unii a – v budoucnosti – díky našemu přistoupení ke společné evropské méně budeme schopni prosazovat naše zájmy na světové scéně způsobem, který jsme nikdy v naší historii neměli.

Izolace naší země by znamenala hospodářský úpadek, sociální stagnaci a oslabení našich demokratických institucí. Evropská unie i eurozóna jsou prostorem šance na stabilitu, bezpečnost a prosperitu.

Naše působení v Evropské unii i směřování ke společné měně jsou tak především důležitou strategickou volbou, která se týká naší budoucnosti.